Deník jednoho lesoškolkaře

Září 2018

 

Hola, hola, školka nás v září zase volá! Prázdniny jsou za námi a my se už po sedmé setkáváme v lesní školce. Do partičky kamarádů jsme přibrali několik nováčků a vysvětlili jim, o com v tom lese jde. Co úči (prý jim tak nemáme říkat, dokonce to nesnáší) strpí a co už ne, kam můžeme zajít, kam vylézt, kam radno nelézt, co se dá prolézt a co je nutné v tom našem terénu přelézt. Jsme v tom za ty roky dost dobří a mohli bychom všechny školit (to občas děláme rodičům, ale školení spíš probíhá doma než v lese). Zkrátka a jednoduše, hantýrkou naší řídi Žanety jsme slavnostně zahájili sedmý ročník fungování lesní školky, dokonce nám neopomněla v slzou oku připomenout, jak jsme byli malí, když jsme začali do lesní školky chodit (tohle si nikdy neodpustí), jak nás má ráda (taky nuda) a že sedmý rok určitě bude nezapomenutelný (tady jsme začali dávat pozor). Tak jsme chvilku s prťatama přemýšleli, že bychom si tu magickou sedmičku pěkně okořenili, padali návrhy na hromadnou schovku v našem zatím nanapuštěném jezírku, tajné rozdělání ohně uprostřed lesa nebo sehrané divadýlko hromadné otravy nějakou houbou. Pak jsme si ale řekli, že všechny varianty jsou na září dost drsné, že začátek roku by měl být trochu pozvolnější a že si to necháme na průběh roku, nebo grand finale v červnu. A tak jsme se znovu ponořili do lesa, jeho tajemství, snažili se být jemnými pozorovateli než drsnými devastátory a užívali jsme si teplého a slunného září. Zasadili jsme několik keřů, kytek, bylinek a následně to téměř obrečeli, když nám je okousali naši králíci, kteří žijí volně na pozemku školky, seznámili se s okolím školky (dost se totiž po zásahu kůrovce, tedy spíše dřevorubců, změnilo), diskutovali jsme, co všechno žije v lese a na louce, jaká roční období známe, co od nich můžeme čekat, co je to počasí a proč to všichni neustále řeší, proč se holkám z televize říká rosničky a proč na ně tátové tak rádi koukaj. Zapamatovali jsme si i několik básniček (ty nejzajímavější nejsou zveřejnitelné), vyzkoušeli si cestování nejen vlakem, ale i busem (výluka budiž pochválena), užívali si babího léta a hlavně toho, že po každodenním lesním dobrodružství na nás čekala náruč našich nejmilejších rodičů! 

Naše zážitky se nedají moc popsat, ale pár fotek z Třísova nebo z lesní školky na Srubci ze září by vám k tomu mohlo napovědět....